USTARANĚ VRAŠTÍM ČELO, VRÁSKY TLAČÍ DO LBI.
Pohodu mi komplikují stále další volby.
Beatles nebo Stouny? Kečup nebo hořčice?
Poskakovat jako blbec nebo radši točit se?
Dát si řízek s hranolkama nebo ho chci s kaší?
Ulehnout či ponocovat (zvlášť když v bytě straší)?
Holku si vzít plnoštíhlou nebo jako tyčku?
Obléknout se do košile? Dáti přednost tričku?
Někdy je to o vteřinách, jindy běží o dny.
Dobře vybrat, to je peklo, jsi-li nerozhodný.
Ne Bůh, ale ďábel nám dal mozek mezi uši!
Život byl by s prázdnou hlavou o dost jednodušší.
NEMUSÍM HLEDAT ALIBI
každý zná moje záliby,
že najde mě vždycky na rybníce.
Chodím tam denně na ryby,
a kdyby lépe braly by
nemohl bych býti šťastný více.
Přestože nedáš na sliby,
u vody se ti zalíbí,
čerstvým vzduchem propláchneš si plíce,
což dojde do té obliby
- já nemám o tom pochyby,
že tam se mnou chodit budeš skrýt se.
Budeš-li chtít televizi či mé prachy, jsou tvý;
nemaj pro mě cenu ryzí, mávnu nad tím ploutví.
Byť máš vizi zcela jinou, neoponuj rybáři.
To, co není pod hladinou ať se klidně vypaří.
Na trávníku jako v trůně
čichám vod a šupin vůně,
moje duše chřadne, stůně
bez šplouchání chladné tůně.
Až všechny ryby pochcípou,
sednem si spolu pod lipou
a dám ti srdce na dlani
na hraní.
Udělám ti z plastelíny
okouna a dva tři líny,
vezmu si tě, má lani
za paní.
Budeš-li chtít televizi či mé prachy jsou tvý
nemaj pro mě cenu ryzí, mávnu nad tím ploutví.
Byť máš vizi zcela jinou, neoponuj rybáři.
To, co není pod hladinou ať se klidně vypaří.
Žádné komentáře:
Okomentovat