BLBINY A SLOVNÍ HŘÍČKY

PŘED RÁMEM ZRCADLA DAL JSEM SE DO PLÁČE.

Z havraních kadeří mám šedé chomáče

a ani nemluvím například o pyji.

Z toho už dostávám skutečnou fobii.

ODĚNÝ JEN VLASTNÍ KOŽÍ

děsím z křoví dívky chutné;

jestliže jsem výtvor Boží,

pak i Bůh se někdy utne.

VLEZ JSEM TYGRU DO KLECE,

hned mi skočil na plece.

Nebyli tak zcela přesní

kdož tvrdili, že mě nesní.

NA FACEBOOKU PRIMA JSOU

holky s kachní grimasou.

Vřelým hořím pro ně citem

byť jsou mnohé za zenitem.

V BUFETU PŘED BIOGRAFEM

opařil jsem si ho kafem.

Teď tu stojím, gatě dole;

chladím si ho v Coca-Cole.

KDYŽ MÁŠ BŘICHO ZPLIHLÉ,
když máš potíže
běž si zobnout rychle
něco do spíže.

Když tě život neba,
obklíčí tě šeď
s kusem bůčku chleba
běž si sníst hned teď,
běž si sníst hned teď.

Papání, papání
když tě splíny nahání
papání, papání je lék.
Papání, papání
léčí žal i zklamání
papání, papání je lék.

Když ti účet zchudne,
když máš potíže
je tu pivo chutné
vždycky poblíže.

Když tě život neba,
když tě trápí svět
tak je piva třeba,
ještě líp hned pět,
ještě líp hned pět.

Chlastání, chlastání
kreslí úsměv do skrání
chlastání, chlastání je lék.
Chlastání, chlastání
v každém krámě k dostání
chlastání chlastání je lék.

MÁM V KVARTÝRU BUBÁKA,

každou noc mě straší.

Vždycky hodně hulákám,

aby to měl snazší.

Křičím, ač mě neděsí

a vypadá mile;

i duch vidět přeje si

plody vlastní píle.

Po strašení sejdem se

probrat smích i depky,

při sušenkách z kredence

pijem víno z lebky.

Pak mi prackou zamává

a spát pod postel kluše.

Spřízněné jsme oba dva

i ztracené duše.

JSEM JEDINÝ VLÁDCE

na obecní skládce;

kdo mi můj klid naruší,

ten dostane za uši

a bude žít krátce.

Já jsem vládce skládky,

mám tu různé látky

připravené k užití,

dá se po nich umříti.

Tak se držte zpátky!

Na skládce všech skládek

mám teplo a smrádek;

dobře vládnu svojí říši

a tak ke své poctě píši

těchhle patnáct řádek.

ZE PSÍHO KOŽICHU NESOU SE PODIVNÉ VZDECHY,

proto jsem ze skříně vytáhl lupu.

Je to jak myslel jsem, náš pes má blechy;

páří se po dvojicích na každém chlupu.

Vykoupat, vyčesat, nebo ho raději vyholit?

Naštěstí řešení jiné zde je!

Proto Bůh člověku nadělil biolit

- účinnou klasiku ve formě spreje!

Nevoní zrovna jak voňavka od Huga Bosse,

pes po ní kňučí a kýchá.

Blechy však po něm maj svědění v nose,

průjem a bolení břicha.

Už pohled na obal ty mrchy kousavé děsí,

zbaběle spousta jich ze srsti hopsá.

Aniž bych otrávil ovzduší chemickou směsí,

prchají hledat si jiného psa.

NECHTĚNĚ JSEM KAPKU
kous do červa v jabku.
Při závěru dneška
máme oba peška.

POSTAVIL SE ČELEM
smečce hladných šelem.
Nežli soumrak padne
nebudou už hladné.

SNAŽILA SE DLOUHO TLAPKY
osvobodit z mucholapky.
Více méně už to tuší,
skončí zde svůj život muší.

MĚL NEMOCKÉ SRDCE,
nevyhnul se smrtce.
Teď mu žijí v srdci
žížaly a krtci.

KDYŽ OTVÍRAL KOTCE
vypadali krotce,
ovšem divé zvěři
jenom blbec věří.

Na zemi se vrtí,
kousají ho chrti.
Každý do něj zob si,
stal se žrádlem pro psy.

ŽIVOT JE SONG PRO PÁR TAKTŮ
slabě hraných kdo ví na čem;
teď, vědom si toho faktu,
mám chuť cvaknout vypínačem.

STÁVÁM SE VÍC LENIVÝM,
vrásčitím a šedivím.
Půjdu říci dětem,
že fotr se stal kmetem.

MÁM NA ŠPIČCE TUŽKY
rýmující bůžky.
To jim dejte za vinu
(nejen) tuhle kravinu!

SPOUTAL TCHÝNI OBRUČÍ
zabil, pohřbil do chvojí.
Pár roků si odbručí
a bude žít v pokoji.

CHTĚL JSEM ZMĚNIT KANIBALY,
o mou snahu málo dbali.
Kant či Bach je sotva vzruší,
mozky mají jednodušší.

Nad biblí a hříchy
svíjeli se smíchy.
Teď už zase zkrotli
vaříce mě v kotli.

NA ZAHRADĚ V NOCI
pářili se mloci.
Ještě teď mám v očích
vlnění těl mločích.

NATAHUJI BRKO K BRKU,
za chvilku mě máte z krku.

ŠLÁP NA OCAS ZMIJI,
oba se tu svíjí.
Po uštknutí plazem
švihlo to s ním na zem.

POSEDLA MĚ NELÁSKA
vůči larvě běláska.
Než mi zelí zničí,
umlátím ji tyčí.

Zelí sladce voní...
a larva? - Je po ní!
Pod úderem klacku
změnila se v placku.

CHUTNÝM MASEM HUSÍM
v hospodě se dusím.
Vězí v blbé trubce
a já mám punc tupce.

NALÍČIL JSEM SI TVÁŘ, MOC MI TO NESEKNE.
I pes se přede mnou skryl někde venku.
Rysy mám odmala výrazně nepěkné,
zvláště když dostanou stíny a rtěnku.

Otevřu láhev a pak se z ní napiji,
než dcera se ženou vrátí se z chaty.
Až tohle zjistí, tak nejspíš mě zabijí,
v nejlepším případě přerazí hnáty.

U ZPRÁV KOLEM VIRU Z ČÍNY
přepadá mě strach a splíny.
Kdo by proto o něm cek' tu,
ucítí mou botu v rektu.

CHLEBA S MÁJKOU BAŠTÍCE
nejspíše vás zklame
když najdete v paštice
kus dělníka z Hamé.

O RIZICÍCH NEVĚDA
tulili se v hvozdě,
když si všimli medvěda
tak už bylo pozdě.

KAMARÁDKA VEGANKA
zdivočí i beránka.
Za ošatku karotky
ráda sundá kalhotky.

AČKOLIV UŽ MĚSÍC K VEČERU
poctivě vůbec nic nežeru,
dneska jsem porušil pravidlo,
ve spíži vrhnul se na jídlo.

Zbaštil jsem polici lahůdek,
selhal a zničil si žaludek;
moh' jsem si ušetřit trápení hromadu
kdybych já idiot vydržel o hladu.

CHOVÁM SKEPSI
k sexu se psy.
Radši počkám
a dám kočkám.

ZPŮSOBILO V ZOO ZMATKY
když spad mezi šelmy,
že by se rád dostal zpátky
bylo zjevné velmi.

Jenomže mu k cestě vzhůru
nestačila výška.
Měl toho dne prostě smůlu
a lvi plná bříška.

NEUSTOUPIT ANI TROCHU
učili se branci,
takže proti stádu hrochů
neměli pak šanci.

SMÁT SE MI NEDAŘÍ,
mám vředy na pyji.
Poběžím k lékaři
jen co se napiji.

Dřív, nežli odpadne
musím to přemoci,
zbavit ho ohavné
pohlavní nemoci.

NĚŽNĚ VRKÁM,
snad se spářím
než natáhnu brka
stářím.

UŽ BRZO VÝPRAVČÍ K ODJEZDU HVÍZDNE
v expresu na věčnost neplatíš jízdné.
Pán Bůh má pro něho bezedný účet.
To bude svezení! To budeš čučet!

KRVE BY V NĚM NEDOŘEZAL
když ho zamkli do cely.
Snad má nervy ze železa
a konečník z oceli.

PROVOKUJI VETŘELCE
k planetární přestřelce.
S použitím laseru
určitě ho naseru.

ZDAŘÍ-LI SE BÁSEŇ DENNĚ,
můžu usnout spokojeně.
Dnes však půjdu spáti plačky,
píšu totiž samý sračky.

UPÍR DĚSNÁ KRYSA JE
kousne tě a vysaje.
Kolík mu vraž do těla
a počkej až dodělá.

SE ŠTĚTCEM SMOČENÝM V RUMĚLCE
nad prázdným papírem dumu
ve snaze naleznout umělce
sám v sobě a flašce rumu.

Hodina utekla, druhá je na startu,
umělec stále se úspěšně skrývá.
Do hajzlu s uměním! Jdu koukat na Spartu,
dopít rum a k němu ještě dvě piva.

MODRÉ NEBE, ZNÍ ZPĚV PTÁKŮ,
hřeje slunce zářící;
koukám z okna paneláku
k němuž lezou lezou staříci.

Občas slýchám jak jim chřestí
kosti v bytech pod půdou,
kde si možná s trochou štěstí
ještě pár dnů pobudou.

Náhle začal někdo pištět,
na chodbách je zmatek.
V suterénu u schodiště
scéna jako z jatek.

Chroustají tam ku snídani
různé druhy hmyzu
souseda a jednu paní,
s níž chyt druhou mízu.

Do výtahu vešli spolu,
špitali si sladce,
načež slítli šachtou dolů
kvůli vadné kladce.

Každého čas jednou skolí,
vše zub času hryže.
Zakous se i do soukolí
v mechanismu zdviže.

Léky ve skle ani v plastu,
žádné masti hojící
nepromění zpátky pastu
v sympatickou dvojici.

Dorazili funebráci
místo rakve s bečkou,
kterou díky pumpě sací
plní hustou břečkou.

Potom ještě uklízeči
zbytky kostí vymetou
zvracejíce mezi řečí
s přijatelnou pietou.

Scházejí se nájemníci,
účast nezná hranic.
Věřící či nevěřící -
všem je z toho na nic.

Dáví se i senioři
z nejvyššího poschodí,
které, dokud nevyhoří
jen málo co rozhodí.

Odložili lidi půtky
a sousedské boje,
šourají se do hospůdky
zapít oběť stroje.

Důchodci jen hlavy věší,
nikdo se jich netáže
jak přežijí pochod pěší
do čtrnácté etáže.

SPOLUVĚZNI BYLI SILNÍ,
neměl jinou cestu.
Poslušně tam s nimi smilní
při výkonu trestu.

DO NOCI NESOU SE PANELEM ÚDERY
známé a hlasité, že spát se nedá.
Ačkoliv kalendář hlásí mi úterý,
v příbytku sousedů panuje středa.

RYTMICKÉ ÚDERY V SOUSEDNÍM BYTĚ;
soudě dle frekvence činí se hbitě.
Nutno žít naplno, na duši neklesat.
Řádí jak zamlada, byť je jim šedesát.

SMRTKA UŽ MI FUNÍ V PATÁCH,
ruce se mi potí.
Dnes bych tedy brka natáh
jestli nejste proti.

Okamžitě po mém skonu
uloží mě k ledům
až do roku, dejme tomu
3007.

Popřejte mi spánek sladký
a hezké snové obrazy,
za tisíc let budu zpátky
(když mě někdo rozmrazí).

PLNIL ŘEZNÍK MLECÍ LINKU,
nedbal chodu masomlýnku.
Chytily ho šneky mlecí,
pointa je jasnou věcí.

Mimořádně jemných párků
měli ten den druhou várku
a k nim ještě klobás dosti
s příběhem i osobností.

CHYT JSEM CHŘIPKU PTAČÍ,
jsem v mizerným stavu.
K ukončení stačí
uříznout si hlavu,
jenže se mi nechce
a ježí se mi chlupy.
Nepůjde to lehce
když mám nože tupý.

Motá se mi hlava
a drhnou v ní kolečka,
tělo jako láva
propaluje horečka.
Šmátrám napříč dřezem
rukou mokrou pocením,
snad ten nápad s řezem
po zákroku docením.

UŽ DLOUHO MÁM NA SEBE SPADENO.
Nemůžu si přijít na jméno.
Straním se zrcadel, vyhýbám fotkám
sužován obavou, že se potkám.

KDYŽ SMUTNÍM A JSEM ZPRUZENÝ
jdu k praseti do chlívku,
než změní se v uzený,
jelita a polívku.

Chrochtne, že je na mé straně,
popřeje mi štěstí.
Vzpomenu si za to na ně
u pečínky s šesti.

ČLOVĚK MÍNÍ, OSUD MĚNÍ.
Byla tady a už není.
Měla šarm a kůži hebkou,
teď tu stojím s její lebkou.

SCHYLUJE SE K PORODU,
přicházím o pohodu;
situace spěje k zvratu
všechno se po tomhle datu
stane jinačí.

Už jde bába porodní
s plínkama a pochodní;
bude to krok do neznáma,
za chvíli mě moje máma
na svět vytlačí.

NESKRÝVÁM ROZPAKY, POKUD JDE O PETRU.

Je holka veselá, jenomže do větru.

Málokdy ovládne nejnižší pudy

částečně pro prachy, částečně z nudy.

Kdykoliv do duše splín se mi vetře,

popadnu telefon a volám Petře.

Vždycky je ochotná, vstřícná a milá,

chmurný den projasní za čtyři kila.

Nasednu na tramvaj, pak chytím metro,

zazvoním u dveří... "Jsem tady, Petro!"

Přichystá šampaňské, chlebíčky na tácku,

pokud jsem bez peněz, svolí i za dvacku.

Lítají polštáře, deky a peřiny

když vášeň rozpálí mánie Petřiny.

Dobitý jako pes opouštím hřiště.

"Měj se fajn, neblbni a nashle příště!"

S EVIDENTNÍ SKEPSÍ
usrkávám Pepsi.

MÁME PEJSKA Z ÚTULKU,
rozříznu ho na půlku.
Postačí mi jenom kudla
a dostanu se k jádru pudla.

KOUS MĚ PAVOUK DO HÝŽDÍ,
tvrdě na to dojíždí.
Za pomoci klacku
dělám z něho placku.

TOHLE JE ONEN SVĚT Z LEGEND A SVATÝCH KNIH?
Mám-li být upřímný, nic extra... řekl bych.
Čekal jsem cheruby, ohnivé povozy...
a on zatím vypadá jako ten předchozí.

BEZ KYSLÍKU LIDÉ HYNOU
- neznal tuhle poučku.
Proto tváří pod hladinou
drhne o dno potůčku.

STEJNĚ JAKO MNOZÍ CVOCI
nechodím spát před půlnocí.
Vyrovná se cenou zlatu
až se vzbudím v jiném datu.

ODMLČEL SE NEJVYŠŠÍ,
nikdo ho už neslyší.
Lidstvo je houf trdel,
s nímž si vytře pr...

ŠŤOURAJE SE PRSTEM V NOSU
trefil v trávě nohou kosu.
Kvůli ostří s kusem klacku
má už jenom jednu packu.

PODLE ŘEČI,
gest i tváře
předčím
všechny bestiáře.

SLÍBIL JSEM, ŽE V DUBNU
kvůli plavkám zhubnu
kila, co se navršila na mně během svátků.
Cvičím až do úmoru
od začátku únoru
každou středu z rotopedu platím potem splátku.

Nezhubnu-li do plavek,
schytám za to pohlavek
žena bude uražena navzdory mé hladovce.
Udržuji mysl čistou
musím býti optimistou;
termín hoří, aby k moři mohla míti svalovce.

CHTĚL DIVOCHŮM PŘINÉST BOHA,
do Bible se začet;
skončil jako jeden z mnoha
pod údery mačet.

ZE ZÁJEZDU K DNĚPRU
přivezl si lepru.
Když ji zkusil prospat
do rána se rozpad.

LEVÝ BYL NA OBĚ RUCE,
ve třídě vždy chyběl;
semlela ho evoluce
a přírodní výběr.

KDYŽ SE SVLEČE DO TRIČKA
hned je vidět kondička.
Co se týká mozku,
připomíná trosku.

ROZŠLÁPL JSEM KŘEČKA,
z hlodavce je břečka.
Že má venku střeva
už mu vlastně neva.

BOURAL JSEM V DODÁVCE
s nákladem králíků,
teď mám ty hlodavce
kaput a na triku.

Pokojně skonali.
Nepiští, nekřičí...
Jen já jsem zoufalý
ze ztráty králičí.

Můj život mrzutě
změnil se šmahem,
stal jsem se v minutě
masovým vrahem.

VYHODIL JSEM KOČKU Z DOMU
před ženou a před dětma,
ať konečně věří tomu,
že životů devět má.

Třískla sebou dolů na tér,
nezamňoukla ani.
Zdá se, že těch osum pater
bylo moc i na ni.

VZTEKLÝHO KOCOURA
zazdil jsem do stěn.
Že je snad rozbourá
obav jsem zprostěn.

Packy má slabé
k útěku krapet,
přesto furt škrábe
za vrstvou tapet.

Není to snadný
míti ho ve zdech,
už je tam dva dny
a ještě nezdech.

DO JEDŮVKY KDYŽ SI HRYZNU,
zahrají mi brzy tryznu.

SCHOULENÝ V DŘEPU
zimou se klepu
se zbytky tepu,
na čele pot.
Naděje v trapu;
po dechu lapu
možná, že zkapu,
zhasne mi knot.

Očima slepce
pátrám v své lebce
slyším ržát hřebce
a skřeky vran.
Ve starém triku
za zvuku vzlyků
už chytám kliku
nebeských bran.

V hrůze a stresu
celý se třesu
těžko to nesu,
blíží se den.
Na rychlou spásu
málo je času
a neznám trasu.
Pusťte mě ven!

V souladu s dobou
mě ze stran obou
havrani zobou;
dochází čas.
Se silou sloní
budík mi zvoní
do práce honí.
Je to tu zas!

S VĚKEM JSEM POSTUPNĚ VYMĚNIL ZA SEX
vepřové s hořčicí a pivo na ex.
Voňavou tlačenku do krku tlačím,
ostatní námahu nechám už mladším.

HODNĚ LIDÍ ZNÁ MĚ Z FOTKY,
na které jsem neměl spodky.

PASTVINOU HOVNIVÁL KULIČKU KULÍ SI
skrz bláto po dešti a muší hejna,
lyriku bezchybné chrobáčí kulisy
pečetí bučení a zápach lejna.

SNĚD HOUBOVOU OMÁČKU,
už nám mává z obláčku.

CHYTIL KŘEČE V KOLENI
když se holil břitvou,
čímž se jeho holení
rázem stalo pitvou.

PÁNSKÝ VEČER
s gejšou
zvolna přešel
v gay show.

NEPOČÍTAL S RIZIKY
atomové fyziky;
vymklo se mu štěpení,
za chviličku zcepení.

JSEM VŽDY SKVĚLE OBLEČEN,
snob a fanda do slečen.
V lakýrkách a buřince
spím i metu kuřince.

NEPŘÁLO MU V DŽUNGLI ŠTĚSTÍ,
někde minul zkratku.
Porostem si nyní klestí
cestu s hadem v zadku.

Stromů i much kolem spousta,
přesto šlape smířeně,
byť ho čeká osud sousta
exotické zvířeně.

NĚŽNÉ DUŠE PROMINOU
- zkusil jsem to s dominou.
Po odborném sado-mase
jsem zřízený jako prase.

V CESTĚ BYLA SPOUSTA DĚR,
trefil jednu z větších.
Nebyl zrovna kaskadér,
tak tam leží v křečích.

MÁM SVĚT VE SVÉ REŽII,
jed jsem kaši vtipnou.
Loajální přežijí,
ostatní ať chcípnou.

MÁM NÁLADU NA DNU.
Smutně vzdychám, vadnu.
Slábnou moje šance
získat pověst kance.

U LESA JSEM PŘEJEL DAŇKA,
zbyla z něj jen mastná kaňka.

CIRKULÁRKOU ŘEZAL DŘÍVÍ
nesoustředěn zcela,
proto nyní s hrůzou civí
na část svého těla.

ČELO MÁM ZPOCENÉ, V UŠÍCH MI ZVÍZDÁ
do tváře liják naráží.
Utíkám zoufalý z vosího hnízda
minovým polem k nádraží.

V pohledech davu čtu výhrůžná gesta,
komíny sypou mi do vlasů saze.
Tupými údery odbíjí šestá.
Už chci být odtud pryč - třeba i v Praze.

Usedám do kupé; na zadní straně džín
pomalu usychá nahnědlá skvrna.
Radostí pláču a vítězně piju gin.
Přežil jsem ve zdraví návštěvu Brna!

NAPÁLIL JSEM BRATRANCE
projímadlem v tatrance.
Už po druhém soustu
vysral toho spoustu.

UDĚLAL JSEM BOBEK NA ZEM,
kouřilo se z něho mrazem.
Snad se mi zem odvděčí
za to teplo člověčí.

BLAHEM SE ROZPLÝVÁM; JE MI JAK ROBĚTI.
Po letech samoty konečně objetí!
Za tuhle vteřinu stálo to zkusit;
dá-li Bůh stihnu dvě, než začne dusit.

VŮČI LIDEM V BÍLÉM PLÁŠTI
bývám zlý a plný zášti.
Pod prášky, leč přece
vrčím na ně z klece.

PRÝ TO BYLY ŘÍZKY Z BEDLÍ
- těžko říct, co přesně jedli.
Nenašel bys u nich znalce,
tak jim aspoň držte palce.

POKOUŠEL SE ŠTĚPIT ATOM,
někde přehlíd chybu,
všem teď značí jak je na tom
mrak ve tvaru hřibu.

S LAHVOVOU DVANÁCTKOU A PAKLEM MARLBOREK
Koukám jak do lidí dští šípy Amorek.
Třaskavý účinek, daleký dolet...
Dík, že mě nevidí; musí to bolet.

TIŠE SEDÍ HOLKA V JAMCE,
ženské pasti klade.
Vyhlíží tam alfasamce,
s nímž by měla mladé.

DO AKVÁRKA V BYTOVCE
pořídil si kytovce.
Nezvládl chov kosatky,
zbyly z něj jen ostatky.

NEHOLDUJI CHLASTU,
šňupu zubní pastu.