Z HEBOUČKÉ BAVLNY SVETR TI UPŘEDU
na cestu ke světlu, do cíle, kupředu...
Svetýrek na míru padne a ohřeje
v tom chladném světě, kde už ti snad dobře je.
OBLOHU ZATÁHLA ŠEDIVÁ DEKA,
vítr se přidal ke vločkám
a jaro uhání rychlostí šneka,
jehož se nejspíš nedočkám.
Unaven jsem z jar a zim;
chceš-li mě, tak Bože ber.
Jen naznač a zarazím
sám si čepel do žeber.
KAŽDÝ Z NÁS JE OBOJÍ
-žalobce i sudí.
Těžko nás zas propojí
prázdno uvnitř hrudí.
Zavřeme se do beden,
omotáme popruhem
nezavadíc pohledem
více jeden po druhém.
záplava pocitů, ze kterých studí
a z pouti k životu cesta je na hřbitov,
z lásky kůl hluboko vražený v hrudi.
Srkáme kyanid vsypaný do pití;
aréna kuchyně a v ní jen já a ty.
Brzy tu spočinem na zemi pobití
sobě si navzájem určeni za katy.
JAK TRAGÉD NA SCÉNĚ V POSLEDNÍ REPLICE
přemítám zda bych měl do hlavy střelit se.
Udělat laskavost v nelehké době si...
zvláště pak vím-li že ráno mě oběsí.
Vpálit si olovo bez hnutí brvy?
Bez hnutí asi ne, to bych byl prvý.
Navíc chci důstojně odejít středem.
Tak pa! Jdu do baru pro whisky s jedem.
LETOS TO SNAD BUDE HEZKÝ,
mobil mám dnes vypnutý.
Žádný hovor, esemesky...
jen dlouhé tiché minuty.
Blahopřání? Ovace?
To před nimi chci schovat se!
A sám sobě jsem za vola.
Vždyť sotva někdo zavolá!
PŘEKRÝVÁM V BYTĚ ZEM PLASTOVOU FÓLIÍ;
brzy ji červenou záplavou poliji.
Radši i bačkory rozhod jsem obout si
ve snaze ochránit podlahu plovoucí.
Ještě že stará je na kafi u máti.
Kdyby to viděla, vzteky mě umlátí!
Tak ještě oblepit stoleček z chromu
a pak se podříznout, než přijde domů.
KOUKÁ NA MĚ.
Vztekle ječí.
Cení svoji prázdnou tlamu.
Úlisný škleb,
těžce sípe,
jizva krásy nepřidá mu.
Trnu hrůzou, děsem, křečí...
A hnusem! - Páchne nasládle.
Kam však utéct do bezpečí
před odrazem v zrcadle?
DNY ZMÁHAJÍ A NOCI ZEBOU.
Klidně usni, jen si spočni...
Do smrti tu budu s tebou.
Navěky tvá můra noční.
GRATULACE, STISKY RUKOU, PŘETVÁŘKA A FALEŠ;
neupřímné "hodně štěstí"... Kterého z nás klameš?
Trapné ticho. Přes zeď slabá hádka od sousedů.
Na podlaze stydne káva a těla plná jedu.
BEZ HLESU VĚŠTBU MOU KUKAČKA KUKÁ
a ruka mi kyne kostlivá,
naposled potáhnu z cigára šluka,
odložím sklenku od piva.
Život se propadá jak voda do sít,
marné je příti se s přízračným fluidem.
O život prožitý nebudu prosit.
Buďte tu veselí. No, a my půjdem.
HŘÍCHY A PŘEŠLAPY TEĎ SE SNAD NAPRAVÍ,
osudu hledět chci do očí zpředu.
V plecháči vařím si heřmánek na zdraví
se špetkou skořice a lžící jedu.
Srdce se zpomalí, pak zmlkne zcela;
pomine nenávist, hádky i stesky.
Svět bude jako dřív, tak jak jsi chtěla.
Užij ho dosyta a měj se hezky.
BOUŘKA, DÉŠŤ S KROUPAMA, BUŠENÍ PO ŘÍMSE...
Děsí mě tahleta přírodní dramata.
Klepajíc nohama do temnot bořím se,
zkouším co ruka má okolo nahmatá..
a je mi na duši slabá dost záplata,
že vedle ležíš ty ...až na kost nahatá.
Žádné komentáře:
Okomentovat