úterý 10. března 2020

Procházka kolem bývalé Sanatorky k jezírku pod Tulinkou



Dnes bylo vyhlášeno, že se kvůli koronaviru zavřou všechny školy v zemi, čímž vznikl mimo jiné i ten efekt, že se několik dní nehnu z domu. Maximálně do práce. No a tak jsem se hnul aspoň takto narychlo a na poslední chvíli, ačkoliv začalo dost foukat a zatažená obloha taky neslibovala tak příjemný zážitek jako ta dopoledne, kdy svítilo slunce. V omezeném čase není moc prostoru na ambice, musel jsem tedy volit jen krátkou trasu a vybral si tu směrem k loni zbudovanému jezírku poblíž rozcestí Tulinka v lese za Šumperkem. Jde se tam i okolo loni zbourané budovy kdysi slavného sanatoria, což jsem bral jako další důvod zamířit právě sem, abych si místo prohlédl.

Takže stručně. Sanatorka už není. Zmizela hlavní budova s přístavbou i menší domek, který stával naproti přes silnici. Z celého relativně rozsáhlého komplexu zbývá pouze prázdná plocha (časem již stačila zarůst travou) a dvě hromady suti vedle. Nezasvěcený člověk by ani neřekl, že tu kdy něco stávalo. Tím silněji nyní působí dvojice keřů rostoucí osamoceně na okraji té prázdnoty. Ještě nedávno totiž lemovaly schodiště hlavní honosné budovy. Kdo zná, dá mi za pravdu. A podobně silnější výraz dostalo rozpadlé schodiště dolů k jezírku. To jezírko není nic moc hezkého, ovšem v souvislostech ladí s jakýmsi nostalgicky zachmuřeným pocitem, jemuž je těžké zde nepropadnout.


Opustil jsem areál a okolo nově vzniklého bikeparku se vydal pěšinou k Tulince. Dřevěné sochy podél ní také stojí pár let, byť už stačily zdomácnět skoro jako postavy andělů na lesní cestě do Rejchartic. Na Tulince mě čekalo nemilé překvapení v podobě bahna. Náklaďáky nebo možná traktory udělaly z šotolinovky k novotou vonící přehradě níže menší tankodrom. S trochou šikovnosti snad do polobotek bláto nenaberete, ale zadarmo to nebude, s tím počítejte.
Přehrada dobrá. Není to žádné Lipno, ale od jara, kdy jsem tu byl poprvé a těsně po zřízení, se věci stabilizovaly. I když se nemůžu zbavit pochybností zda potůček napájející nádrž vodou bude stačit i v parném, rok od roku sušším létě, nyní je tu vody dost. Přibyla dřevěná bouda a celá přehrada se dá obejít kombinací pěšin a dřevěných mostů. Úsek po hrázi je samozřejmě zpevněný. Na procházku s dětmi super. Tedy pokud nevyrazíte po deštích a v bahně, jako já. Protože hned nad přehradou se nachází ještě tový minirybníček - spíš umělá bažina, lze očekávat, že se sem časem stáhnou i nějaká zvířátka. Zatím jsem neviděl nic, ale skoro bych se vsadil, že možná už koncem března se tu objeví žabí vajíčka a později i hejna pulců. Bývají ostatně i v rybníčcích za Rapotínskou strání, kam voda teče z tamní skládky a je to poznat i čichem. Tak proč ne tady, kde by podmínky měly být přece jen o něco lepší?
K návratu se sice můžete vydat stejně jako jste přišli, ale mně přišlo zajímavější vzít to do kopce přes louku k Novým domkům. Z těch luk jsou krásné výhledy na hory, třebaže hlavně za lepšího počasí, než jaké bylo dnes. Pokračoval jsem okolo Koliby a pak dolů k bráně Sanatorky, kde u parkoviště vyrostl pomník věnovaný právě zbouranému sanatoriu. Dodnes jsem o tom pomníku vůbec nevěděl, ale je fajn, že vznikl. Sanatorka je pro spoustu místních srdeční záležitost a aspoň takovouto vzpomínku si zaslouží.
Doma jsem byl asi za hoďku a půl, tudíž jsem to celé bral hopem. Na druhou stranu, vzhledem k okolnostem, jsem rád i za ten hop. Příště snad bude líp.

FOTKY
Něco jsem nacvakal Penem, ale upřímně přiznávám, že úpravou RAWů v Zoneru X jsem tomu moc nepomohl. Předělávat všechno se mi už nechtělo, tak ty obrázky nechám jak jsou, byť to není nic hezkého a slibuju, že příště se budu držet osvědčeného Lightroomu.


Sanatorka






 Vjezd na takový menší bikepark za Sanatorkou

Pohádkový les - cestu tady lemují různé dřevěné postavy z pohádek i místní historie 


Rozbahněná cesta k jezírku/přehradě 

Nová přehrada 




Zde je vidět i druhé, menší jezírko nad přehradou, o kterém jsem se v textu zmínil 

Jeseníky od Nových domků 

Už i tady na severu máme pár dní jaro 

Příchod do civilizace 

Unikátní a památkově chráněná budova někdejší manšetrové manufaktury se minutu před dvanáctou dočkala nutných oprav. Vypadá to, že minimálně na střeše už se něco děje.

Žádné komentáře:

Okomentovat