Kamenný vrch 2020

Mapa  Fotoalbum
27,2 km

Podobně jako včera, i dnes uchystala příroda vlhké a horké dopoledne. Na kole je to sakra poznat. Člověk se rychle zpotí a jede se hůř. Výjezd na Kamenný vrch přes Nový Malín lze rozdělit do tří etap, přičemž tu třetí ještě na další dvě.

ETAPA 1: Jízda civilizací. Nejprve ze Šumperka do Nového Malína a pak lesem nad Malínem k závoře. Od začátku N.Malína se terén začíná zvedat a brzy nabere již trend stálého stoupání. Pozitivně budiž kvitováno, že okolnosti s vámi aspoň jednají na férovku a nepředstírají, že to bude nějaká selanka. Protože fakt nebude.

ETAPA 2: Stoupání lesem po asfaltu. Nečekejte žádný extra hladký povrch. Stará lesní cesta je zubem času značně ohlodána. Jsou v ní spousty děr a výmolů, které se snad někdo snažil zasypat štěrkem. Bohužel po přívalových deštích minulý týden se ten štěrk rozutekl z děr všude okolo. Výsledkem jsou obnovené díry a navíc ještě kamení válící se na silnici, takže jízda po něm je místy docela o držku. Že stoupání stále pomalu přitvrzuje není třeba dodávat, ale stejně to dodávám, abyste si nedělali iluze.

ETAPA 3a: Po štěrkových cestách k rozcestí pod Kamenným vrchem. Zmíněné deště nejenže vyplavily štěrk a bahno na výše vzpomínanou silničku, ale také narušily cesty opatřené v lepším případě aspoň štěrkovým posypem. Kombinací vlivů vznikla směs bahna se štěrkem proložená nerovnostmi a stouhami, jimiž dešťová voda odtékala. Jede se po tom fakt blbě. Konečný úsek k rozecstí Pod Smrčníkem přesto přináší zlepšení v podobě trávy nabízející o něco pohodlnější svezení.

ETAPA 3b: Od rozcetí Pod Kamenným vrchem pod vrcholovou skálu. Je to už sice jen 300 metrů, nicméně ani ty nebudou zadarmo. Naopak. Počítejte s kamením, kořeny (všechno za mokra dost klouže) a nezbytným prudkým stoupáním. Pro levné horské kolo a nevýkonného cyklistu jako jsem já je to na hraně.

Konečně můžeme sesednout a vylézt na skálu s vyhlídkovou věží. No, věží... Kdysi jsem ji popisoval jako větší posed. Tohle přirovnání je hodně výstižné. Vylézt nahoru není taková pohodička jako na běžné rozhledně a slézt potom dolů je ještě horší. Ale jde to a výhledy za trochu té námahy stojí. Zvlášť když vyjde počasí a dohlednost je dobrá. Dnes tak úplně sice nebyla, ovšem já si nestěžuju.

Nazpět jsem zavrhl nejsnazší variantu po červené a následně žluté tur. značce k Hraběšicím a prubnul neznačenou cestu lesem. Co se týká pohodlí, asi by bylo na místě diskutovat o vhodnosti tohoto řešení, leč nelituji. Moje kolo možná ano, protože tak vyklepané nebylo už dlouho a brzdy tak zahřáté taky ne. Na normální silnici jsem najel nad lomem u osady Krásné a domů už dojel bez dalších překvápek.

FOTKY
Mobilní telefon, Olympus E-PL3+Panasonic Lumix 12-32 mm f/3.5-5.6