47.9 km
Asi před týdnem jsem si vyšlápl z Vernířovic ke Klepáčovu podél Ztraceného potoka (report zde) a podělil se o tento výlet na Twitteru, kde se objevil názor, že přes rozcestí Pod Zadním hutskem je to, cituji: "o dost schůdnější". Což o to. Schůdnější, oproti mé původní trase a dle běžných měřítek, asi jo. Jenže jak moc? A vyplatí se to? Tuhle alternativní variantu jsem dosud jel jenom opačným směrem, takže nyní byla dobrá příležitost dát ji obráceně a najít odpověď na výše položené otázky.
Vyrazil jsem něco málo po osmé ráno. Zrovna dnes k nám zcela nepokrytě dorazil podzim a ranní teploty to potvrdily. Nějakých osm stupňů nad nulou. Po dlouhé době jsem tedy musel vyjet v dlouhých kalhotech, dlouhém dresu oblečeném na funkční triko, v celoprstových rukavicích a do batohu jsem přibalil i včera koupenou větrovku. Cesta do Vernířovic v pohodovém tempu mě postupně zahřála, takže zip u dresu jsem musel po čase rozepnout. Zvlášť když terén začne výrazněji stoupat, což nastane někde na začátku dědiny. Na druhém konci obce již silnice stoupá mnohem citelněji, ovšem protože se zatáhlo a cesta vede roklí podél říčky, bylo příjemnější dres zase dopnout až ke krku. Ze stoupání, a vlastně z celé cesty jsem měl trošku obavy kvůli tomu, že jsem v rámci "podzimního" setupu nasadil na obě kola 2,25" balóny a nebyl si jistý, jestli mě nebudou moc brzdit. Kupodivu to nebylo tak strašné (možná i díky poněkud razantnímu zásahu spočívajícímu v odstřihnutí bočních výstupků na zadním plášti štípacími kleštěmi). Na rozcestí Pod Zadním hutiskem jsem dojel nad očekávání rychle a byl rád, že jsem nevyměkl a nezvolil miminkovější projížďku. K rozcestníku Pod Bochnerovou boudou je to odtud podle šipek 5 km. Lesem a do kopce, dodávala paměť. Nu což, když už jsem tady, není cesty zpět. Jak se ukázalo, nejde o vyloženou zabijárnu. Alespoň dvě třetiny následujícího stoupání zdaleka nevyužijete nejlehčí převody, a pokud ano, pak jen na několika málo krátkých úsecích. Teprve až při závěrečný výšlapu se trochu více zapotíte. Jede se vesměs lesem bez výhledů. Pár jich odtušíte mezi stromy, ale žádné kochání se nekoná. Povrch cesty tvoří celou dobu sice hrubý, ale pro mtb více než pohodlný asfalt. Soudím, že ani silnička sedlaná trošku zdatnějším jezdcem by tu problémy neměla. Krpál vrcholí na rozcestí u mostu přes Ztracený potok a pak už přijde parádní sešup, který po předchozím stoupání člověku přijde trestuhodně krátký. Snad se hodí zmínit nižší teploty způsobené nadmořskou výškou (nejvyšší bod 920 m.n.m.), takže za tu přibalenou větrovku jsem byl opravdu vděčný. Po necelých dvou kilometrech vyjedeme na silnici I. třídy nad Klepáčovem. Samozřejmě lze pokračovat nahoru ke Skřítku (já neměl čas) nebo se pohodlně pustit po silnici dolů (to je na horském kole docela pruda), ale já - stejně jako posledně - sjel po štěrkové cestě do Klepáčova a projel to kolem dřevěného kostelíka ke Ztracence. Pak, co se dá dělat, kus po fofrsilnici, ale nad Rudolticemi pak takovou boční cestou, kde je přece jenom klidněji. U rudoltické rychty zbývá vyfunět ke Traťovce a užít si sešup zpátky do Šumperka.
Jak je to tedy s těmi dvěmi trasami mezi Vernířovicemi a Klepáčovem? Osobně je mi sympatičtější první, kolem Ztraceného potoka. Pravda, jede se tam po štěrku, šutrech a stoupák je místy hodně drsný. Jenomže měří necelé čtyři kiláky, zatímco ta druhá, dnešní, deset a půl. A je u ní vodopád! V porovnání s tím byla dnešní varianta (bráno od stejného místa ke stejnému místu) přibližně třikrát tak dlouhá, kaskády na Mertě sice pěkné, ale vodopád to není, a prostě jet několik kilometrů lesem bez výhledů je málo záživné. Mám-li dnešní trase přiznat nějaké pozitivum, pak asfaltový povrch, který se dá lépe využít třeba po dešti, aniž by člověk po jeho projetí vypadal jako prase (zvlášť v nové, svítivě žluté větrovce). Každý ať si to přebere podle vlastních preferencí. Já, kdybych měl říct definitivní slovo a nebylo vyloženě mokro, pojedu kratší trasu a mrknu na vodopád.
PÁR VÝCVAKŮ Z MOBILU
Žádné komentáře:
Okomentovat